Jana & Anaj - 1. kapitola

23. února 2014 v 10:19 | Dobi |  MŮJ PSACÍ KOUTEK



A je tu první kapitolé jedné z mích kapitolových povídek.Je to o Janě, která si nesmírně přeje jezdit na koni a... to si přečtete. :D Doufám, že se bude líbit.Budu ráda za každou kritiku. :)




1. kapitola

Jana se protáhla.Okno bylo pootevřené.Z venku bylo slyšet cvrlikání ptáků, štěkání psů, hučení motorů aut a... frkání koní.Jana si povzdychla.Proč mi máma nemůže dovolit jezdit na koni? Vždyť ta farma co tu je, je kvalitní a všechny holky ze školy jí chválí a jezdí tam.Proč nemůžu i já? Už dva roky o tom sním a máma "Né, nebudeš jezdit.Spadneš a něco se Ti stane.Ani mne nehne!" A tím to haslo... Pomyslela si Jana.Nervózně se převalila na bok.Něco jí už ty dva roky vrtalo hlavou.Vždy, když se před mámou zmínila o koních, máma nervózně škubla hlavou.Jana vylezla z postele a převlékla se.
,,Jano, vstávej!" Ozvalo se ze zdola.To jí volala máma.,,Už jdu!" Jana rychle vykoukla z okna.Na louce, naproti jejich domu, se pásly koně.Nejvíce se jí líbil ten černý...Jana zavrtěla smutně hlavou.Vyběhla z pokoje a seběhla schody.Prošla obývákem do kuchyně, kde na ní čekala máma.Moment! Vůbec tam na ní nečekala máma se snídaní, ale... u stolu seděla máma, děda a babička.Táta tam nebyl...Na stole byl dort se třinácti svíčkami.Jana se usmála.Jen jí mrzelo, že tam nebyl táta.Bylo jí smutno...Proč tu není táta? To zase nepřišel na moje narozeniny? Jana si usedla ke stolu. ,,Všechno nejlepší." Usmála se máma. ,,Díky mamí.Díky, dědo.Díky babi." Usmála se a všechny je objala.,,Sfoukni svíčky." Řekl děda. Kývla a zhluboka se nadechla.Svíčky nesfoukla hned.Musela nadvakrát.,,Proč tu není táta?" Zeptala se opatrně.,,Zlatíčko, víš... táta asi zapomněl." Řekla tiše máma.,,Co? To jako vážně?" Máma neodpověděla.
Jana seděla zklamaná u stolu.,,Aspoň si rozbal ty dárky." Řekla máma a pohladila Janu po vlasech. ,,Nemám na to náladu." Zavrčela a schumlala se, na židli, do klubíčka.Máma vzdychla a sedla si vedle Jany. ,,Tak to vyklop.Co Ti je?" Zeptala se máma. ,,Já...-" Nedořekla.Právě totiž do kuchyě přiběhl udýchaný táta.Nesl velikou krabici a opatrně jí položil na zem.Janě vrkly do očí slzy.,,Tak ty jsi nezapomněl!" Jana vstala a běžela obejmout tátu.,,Jak bych mohl zapomnět?" Usmál se táta. ,,Na, tady máš dárek." A podal Janě krabici. Jana opatrně vzala krabici a položila ji na zem.Máma se podívala na tátu a povytáhla obočí.Ten se jen pousmál.Jana strhávala lepecí pásku, kterou byla krabice zalepená.
,,Tati!" Vypískla radostně Jana.V krabici byla jezdecká helma, bičík, tušírka, jezdecké rukavice, rajtky, pérka, tušírka a ochranná vesta.A pak si to Jana uvědomila.,,A k čemu to, když nemůžu jezdit?" ,,Podívej se pořádně dovnitř." Jana kývla a prohrabala krabici.Na dně ležela už otevřená obálka.Jana jí vyndala, vytáhla z ní list papíru a pustila se do čtení.


Vážený pane Černý,
Vaše dcera byla přijata do naší jezdecké školy Lucky Horse.První hodinu má naplánovanou na den 13. dubna.Vaše dcera bude chodit každé úterý a sobotu od 14:00 do 16:00.Ale je potřeba, aby měla níže uvedené věci, bez kterých jí na koně nepustíme.
⦁ jezdeckou ochrannou přilbu (helmu)
⦁ jezdecké kalhoty (rajtky)
⦁ jezdecké rukavice - nejlépe jarní/letní a zimní
⦁ bíčík, tušírku
⦁ ochrannou vestu (potřebná při skákání či rychlejších chodech)
⦁ jezdecké boty

Naši koně a poníci jsou spolehlivý parťáci.Na první hodině si bude moci Vaše dcera vybrat koně, na kterém u nás bude jezdit.Vzhledem k tomu, že každý je jiný a hodí se pro různé jezdce, bude Vaší dceři pomáhat s výběrem zkušený trenér.Vaší dceři, byla přidělena trenérka Rose Hawkins.Jedna z našich nejlepších trenérů.
Těšíme se na vás a jsme rádi, že jste si vybrali zrovna naší jezdeckou školu Lucky Horse!

S pozdravem
Hedvika Beranova
majitelka a vedoucí jezdecké školy Lucky Horse


,,Ukaž mi to!" Řekla máma a vytrhla Janě dopis z rukou.Rychle si ho přečetla a vykřikla.,,Ne! Nebude jezdit! Když jednou řeknu ne, tak řeknu ne!" ,,Ale Sáro! Jana už o tom touží několik let! Jen kvůli tomu, co jsis prožila jí nechceš dovolit jezdit?" ,,Jen? Jen kvůli tomu? Ne, prostě nebude jezdit! Řekla jsem ne, takže ne! Nikde na koních jezdit nebude! Ať si jezdí na kole, je to hnedle stejný!" Ale Sára věděla, že není. ,,Ale mami! Já koně miluju! Proč mi to zakazuješ? Copak mě nemáš ráda? Jestli mě máš ráda, proč mi to nechceš dovolit?" Vyštěkla Jana. ,,A dost! To jsi přehnala!" Zrudla Sára. ,,Mazej do pokoje! A hned!" ,,Ale-" ,,Řekla jsem hned!" Jana se rozbrečela a utekla do svého pokoje.Zabouchla za sebou dveře a svalila se na postel.Obličej si zabořila do polštáře a začala vzlykat.Proč je máma taková? Vždyť ona neví jak se cítím! Ona neví, co to je, po něčem toužit! Pomyslela si Jana.Z venku se ozývalo frkání koní a to Janu rozbrečelo ještě víc.Utřela si slzy do zmuchlaného kapesníku a vyhlédla z okna.Na pasece, naproti domu se pásl právě ten černý kůň, který se Janě tak zalíbil.Jana neváhala.Vyskočila z okna a běžela k plotu.Přelezla plot a co nejrychleji dokázala, běžela k pastvě, kde se ten černý kůň pásl.Jana doběhla k pastvě a zastavila se před černým koněm.Ten si jí zvědavě prohlížel.Jana k němu opatrně přišla a vztáhla k němu ruku.Kůň ucukl.,,Neboj se, já ti nic neudělám..." Kůň si všiml něčeho za Janou, otočil se a rozcválal se pryč.,,Jano!" ,,Ale ne, máma!" Vyděsila se Jana.
,,Co Tě to proboha napadlo?! Co kdyby Ti ten kůň něco udělal!" ,,Ale mami! To je jen samé 'co' a 'kdyby'! Nech mě být, nemám chuť s tebou mluvit! Chováš se ke mně, jako by mi bylo pět! Ale ne! Mě je třináct!" Vykřikla Jana a rozeběhla se k domu.Jenže brečela a jak utíkala přes tu louku, došel jí dech.Jana byla nucena se posadit a zhluboka dýchat.To jí dostihla máma.,,Jano-" ,,Nech mě!" ,,Počkej chvíli-" ,,Na co? Nebudu tu s tebou marnit čas! Celý život mi říkáš, že koně jsou nebezpěční... že jsou zlí!" ,,POSLOUCHEJ MĚ CHVÍLI!" Zaječela máma.Jana se vyděsila a zmlkla. ,,Jano-" řekla už klidným hlasem ,,není to o tom, že by jsi podle mne byla malá, kdepak! Vždyť už je Ti třináct! Musím se Ti k něčemu přiznat.I já dříve jezdila na koni! Jezdila jsem patnáct let, což je podle mne, dost dlouhá doba.Pády, rány, smutek... to vše jsem prožívala, ale koně jsem milovala.Dokonce jsem měla i svého.Jmenoval se Jackie.Milovala jsem ho.Společně jsme zdolávali překážky a všem jsme to několikrát natřeli v různých soutěžích! Ale pak..." mámě se do očí vrkly slzy ,,pak, při jedné soutěži se polekal, vybočil z dráhy a hnal si to k silnici...Snažila jsem se ho zastavit, ale nešlo to.Jako kdyby... jako kdyby o mně nevěděl, jako kdybych tam nebyla.A pak... srazilo ho auto.Já to naštěstí přežila, ale Jackie ne.Od té doby jsem nechtěla mít s koňmi nic společného." ,,Mami já... to jsem nevěděla." ,,Já vím.A proto Ti to teď říkám.Aby jsi pochopila, proč jsem se chovala tak hnusně.Můžeš jezdit na koni." ,,Díky mami." Usmála se Jana a objala mámu. ,,Pojď, máš tam ještě dárky ode mne a od babičky s dědou." Usmála se máma a společně s Janou se vydala domů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Děkuji za vaši návštěvu. Doufám, že se vám tu líbilo a ještě někdy sem rádi zavítáte. :)


Prosím nekopírujte a nerozšiřujte obsah webu, díky!
Neberte můj blog jako inspiraci, prosím. Nápady na články hledejte jinde a mé nápady nekopírujte, děkuji. :)
Nepište ke článkům vulgární komentáře, reklamy a spamy.