Do temnoty - 3. kapitola

27. března 2014 v 14:28 | Dobi 馬 |  Do temnoty


Nora se ušklíbla a dlaně zaťala v pěsti. Obklopila jí temná a hustá mlha. Nevěřícně jsem se na to dívala. Stephany očividně věděla, co se děje. ,,Noro," otočila se na mě ,,musíš utéct! Rozumíš? Utěč! Téhle zmiji už NIKDY nevěř! Ona jakožto Eghainé* bude hledat tebe, Vyvolenou! Musíš odsud zmizet, než se promění. Utíkej odsud a nevracej se!" Křičela na mě, ale já jí nevnímala. Pozorovala jsem tu 'podívanou'. Nevěřila jsem svým očím tomu, co se děje.
Mlha ustoupila a já zalapala po dechu. Místo té krásné plavovlasé Nory tam stála žena v dlouhých černých šatech. Pas měla stažený černým korzetem. Její oči byly oranžovo-žluté a bez bělma. Její vlasy dostaly tak tmavě rudou barvu, až nebylo poznat zda jsou rudé či černé. Zasmála se. ,,To koukáš co? Něco takového jsi nečekala." Z jejího smíchu mi zamrazilo v zádech. Její hlas byl... jiný. Mrazivý, zlý... plný krutosti. ,,Co... co se Ti stalo?" Zakoktala jsem.
,,Jsem Eghainé, poslední ze sedmi Mocných. Sedm Mocných bylo sedm nejmocnějších démonů světa. Byli tak mocní! Vládly světu, řídili životy všech živoucích bytostí. Ale... vzbouřenci našli Vyvolenou, která šest démonů zabila.
Já, jakožto nejmocnější ze sedmi Mocných jsem přežila a schovávala se v podobě upírky. Ale s příchodem Vyvolené je čas, abych se znovu ujala vlády a Vyvolenou zabila. " Ušklíbla se. Bylo mi zle. Chtělo se mi zvracet. ,,Ale já Tě nemusím zabíjet, Noro. Můžeš se přidat na mou stranu a budeš žít. Navíc budeš mít neuvěřitelnou moc!" ,,Ne, Noro!" Křikla Stephany. ,,Mlč, huso!" Okřikla ji Nora. ,,Poslouchej mě-" Nora to však nedořekla. Stephany proti ní poslala zlatavou kouli čehosi, která se jí vytvořila v dlaních. Nora jí snadno chytila a vyslala zpátky proti Stephanii. Ta se pokusila uhnout, ale světelná koule jí zasáhla rameno a Stephanie se skácela k zemi. Otočila se na mě. ,,Utíkej, prosím. Utíkej Stephanie! Dělej, proboha!" Křikla na mě a otočila se zpátky k Noře. Tentokrát jsem jí poslechla. Rozeběhla jsem se. Běžela jsem a běžela co mi nohy stačily. Našla jsem dveře co měly být východ z domu.

Vyběhla jsem na ulici osvětlenou denním světlem. Běžela jsem a běžela... Vzlykala jsem.
Běžela jsem nehledě na cestu. Ale tu jsem si všimla, že již neběžím městem, nýbrž lesem. Vběhla jsem do lesa! Zpanikařila jsem. Co teď? Vracet do města jsem se nehodlala a tak jsem se vydala hlouběji do lesa.

********************
Nato, že jsem byla v lese mi nebyla vůbec zima. To bude tím, že se ze mě stává upírka. Pomyslela jsem.
Přemýšlela jsem nad tím, co se za poslední dobu stalo.Hlavou mi běželo: Upírka... jsem upírka. Budu zlá... musím najít 'hodného' upíra. Ale co tady? Co v lese? Kde tu najdu hodného upíra? Smutně jsem se dívala po okolí. Dle mého odhadu už bloudí v lese přes čtyři hodiny. Ale neměla jsem žízeň ani hlad. Očividně další výhoda upíra. Nebyla jsem unavená, ale chtěla jsem si sednout. Jenže nebylo kam. V lese nebyl jediný pařez ani kámen, na který bych si mohla sednout.

Šla jsem už další dvě hodiny, ale les stále nekončil. Zdál se být nekonečný... Začala jsem mít hlad. Rozhlédla jsem se. Kromě veverky na stromě a jezevce tu nebylo nic. Veverka! Problesklo mi hlavou. Najednou jsem pocítila bolest v puse. Jazykem jsem si objela zuby. Špičáky se mi proměnily v tenké jehličky. Zase jsem zpanikařila. Měním se v upíra, který chce krev! Můj duch nebyl dostatečně silný na to, abych vzdorovala svému upířímu . Mohutným skokem jsem se odrazila a skočila přímo na jezevce. Jezevec sebou zmítal a vydával podivný zvuk. Chytla jsem ho za hlavu a prudce s ní trhla. Bylo slyšet prasknutí kostí. Zlomila jsem jezevcovi vaz a on zemřel. Přičichla jsem k jeho krku. Mé upíří mě navádělo k tomu, ať ochutnám. Neodolala jsem a své špičáky zabořila do jeho krku. V puse se mi rozlila krev. Hltala jsem jí a užívala si té slasti a tepla, kterou do mě krev vlévala. Jezevce jsem vysála celého. Stoupla jsem si a uvjedomila si, že se ze mě stává nestvůra... monstrum! Udělalo se mi zle. Dostala jsem křeče a veškerý obsah žaludku jsem 'vyvrhla'. Zamotala se mi hlava a upadla jsem. Hlavou jsem se praštila o kmen stromu a já se propadla do bezvědomí... Do temnoty...




* Eghainé čteme jako Ejkháné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jerry Jerry | Web | 27. března 2014 v 17:36 | Reagovat

Wau! Nevěděla jsem že píšeš! Moc pěkné! :)) si v tom velmi dobrá! :)

2 Dobi Dobi | Web | 27. března 2014 v 17:51 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. :-) Jsem moc ráda, že se líbí. :-)

Ostatní kapitoly najdeš v rubrice 'Můj psací koutek'. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Děkuji za vaši návštěvu. Doufám, že se vám tu líbilo a ještě někdy sem rádi zavítáte. :)


Prosím nekopírujte a nerozšiřujte obsah webu, díky!
Neberte můj blog jako inspiraci, prosím. Nápady na články hledejte jinde a mé nápady nekopírujte, děkuji. :)
Nepište ke článkům vulgární komentáře, reklamy a spamy.